Já, starý Rom mám osm dětí. Vždy jsem na ně bral řádně všechny dávky a příspěvky,které nám náležely. Všechny děti se poctivě učily v Dětském domově všemu,co budou v životě potřebovat. Například moji kluci(mám čtyři) na dálku poznají ocel od litiny,měď od bronzu a hliníku. A pracovití chlapci také jsou. Je radost se na ně dívat,jak uhánějí s železem a barevnými kovy do nejbližší sběrny. Jako vedlejší činnost provozují ještě násilný sběr peněženek a nákupních tašek plných dobrot důchodcům. Proto mají také dobře nacvičené kopy a údery. To umět musí,neboť důchodci se svých peněženek a nákupů drží jako štěnice. Ale většinou stačí pár kopanců nebo úderů a povolí. Bohužel,po zavedení poplatků ve zdravotnictví a zdražení téměř všeho už přepadávání tolik nevynáší,neboť důchodci mají méně v peněženkách a ani nákupy nejsou už tak velké. Velkou radost mě také dělají moje čtyři dcery. Velmi zdatně podnikají u německých hranic. Němci jsou s jejich službami velmi spokojeni a platí v hotovosti na ruku dojednané částky. Škoda,že manželka už nemůže mít další děti,rodinná firma by prosperovala ještě více. Ale jinak jsme my Romové spokojeni a česká vláda patrně také,neboť nám spolehlivě a přesně zasílá různé dávky a příspěvky. Mnohdy ani nevíme za co různé příspěvky jsou. Ono je to ale jedno,stejně skončí v herních automatech. Ale jak se říká,hloupý kdo dává a ještě hloupější kdo nebere. A my Romové bereme rádi. Všechno!
petrocenasek |
| Přečteno: 987 | 20.6.2010